Příběhy členů a absolventů
Co pobyt v komunitě přinesl absolventům naší léčby závislosti a jak ovlivnil jejich životní příběh.
Začít znovu může každý, i ty!
Vítek
“
Šla jsem do Bételu, protože jsem nemohla dál žít. Brala jsem tak dlouho, že už jsem byla mimo. Vyhledávala jsem pomoc u druhých, tak jsem zavolala i do Bételu, kde mě hned ten den vzali a já jsem za to vděčná. Jsem vděčná za obnovení vztahu s mojí celou rodinou, jsem vděčná za nový život a jsem ráda hlavně za Bétel, že jsem tam mohla být.”
Iva
“Jmenuju se Standa a byl jsem 8 let závislý na alkoholu a několikrát jsem chtěl spáchat sebevraždu. Kradl jsem a po čase jsem spadl na úplné dno. Přišel jsem o práci i o rodinu. Bydlel jsem sám ve sklepě. Nakonec jsem dobrovolně nastoupil do Bételu, který mi hodně pomohl. Seznámil jsem se tam s klukama, kteří měli podobnou minulost jako já. Bétel mi umožnil udělat řidičák a nakonec jsem v Bételu zůstal 4,5 roku. Když jsem odešel, našel jsem si přítelkyni, která má 4 letého chlapečka. Po čase jsme se vzali a narodil se nám další kluk. Chodím do práce. Volný čas trávím se svojí rodinou. ”
Standa
„Když jsem přišla do Bételu, byla jsem úplně na dně. Žila jsem na ulici a denně jsem brala drogy. V Bételu jsem získala sebedůvěru, naučila jsem se mít ráda samu sebe a mohla jsem v klidu začít znova. Bez této šance bych nemohla mít takovou rodinu jakou dneska mám a starat se o svoje děti.“
Gábina
Postřehy členů komunity z průběhu léčby
Co se mi na Bételu líbí?
Co se mi na Bételu nelíbí?
Ne se všema se snadno vychází.
Někdy si vaříme trochu jednotvárně.
I když tu prostor na sport je, bral bych ještě víc.
Není tu přístup na net, i když chápu proč, někdy mě to štve.
Tak je to komunita, takže málo soukromí.
Některý kluci občas moc rejpou a není to vtipný.
Jak mi Bétel pomáhá?
Pomáhá mi oprášit staré dobré návyky: chodit včas spát, pravidelně jíst a občas si zacvičit.
Časem stráveným s ostatními, občas je to fakt terapeutický.
Roste mi tu sebevědomí a pocit, že někam patřím, že jsem nějak užitečný.
Pomáhá mi s bojem proti drogám a s mým vnitřním já. Dává mi konečně střechu nad hlavou.
Učí mě trpělivosti.
Dává mi zázemí. Je tu hezké prostředí a skvělá práce. Moc mě baví, že můžu renovovat nábytek. To mi dává smysl.
Ochranným prostředím – budova, pravidla, ve kterém jde zklidnit mysl, meditovat, reflektovat minulost a odstřihnout se od toho, co nic perspektivního už nepřináší.
Jak jsem se v Bételu změnil?
Soužitím s ostatními mi došlo, že žijeme na světě jeden pro druhého, nikoli každý sám pro sebe, a tak je třeba chovat se k sobě navzájem laskavě nebo přinejmenším slušně. Že je třeba respektovat i názory druhých a hledat kompromis, když jsou odlišné.
Ve zdravém těle, zdravý duch😊. I když si to vlastně ani neuvědomuju, tak se měním. Jsem vděčný za novou šanci.
Jsem tu ještě krátce, ale chci se změnit, jak postojema, tak zodpovědností k životu.
Myslím, že o sobě víc přemýšlím a přestávám hledat chyby na druhých, ale spíš u sebe.
Uvědomil jsem si, že život není jen o tom se napít. Učím se žít normální život mezi normálníma lidma. Chodit pravidelně do práce, ne jen když se mi zrovna chce.
Myslím, že se něco málo změnilo v mém vnitřním já, ale pořád si myslím, že další změny ještě přijdou.
“Bétel pro mě byl na nějakou dobu vším. Byl jsem tam naplno – Bétel je rodina, která má díky svým zkušenostem, opravdu hodně co dát. Je to škola života a z mého pohledu s těmi nejlepšími hodnotami. Bétel je životní styl a díky svojí ojedinělosti v přístupu k lidem, má v Bételu i ten poslední naději. ”
Patrik
“Díky Bételu jsem našel druhej domov, novou rodinu a přátele. Naučil jsem se řešit problémy bez drog, což je pro mě to nejdůležitější. Přestal jsem bejt sobec a otevřel jsem svoje uši a srdce k naslouchání druhejm. Teď mám manželku, dvě děti a dobrou práci.”
Karel
„Co mi dal Bétel? Poprvé v životě jsem spal každou noc jako normální člověk, bez nočních můr a strachů – byl jsem v bezpečí. Učinil mě zodpovědnějším člověkem, začal jsem si sám sebe více vážit a více respektovat lidi okolo sebe – hlavně i ty výše postavené. Byl jsem nejdelší období bez veškerého alkoholu a prožil jsem nejšťastnější rok v mém životě spolu se super lidmi – přes všechny konflikty, střety a skřípění zubů…“
Petr
Jak to vidí rodiče a blízcí
„Bétel nás jako rodiče vrátil zpět do normálního života. Určitě jsem se ze začátku stále bála, že to Karel nezvládne. Ten okamžik nastal asi po pěti měsících pobytu, kdy chtěl odejít a já věděla, že musím být tvrdá a nedovolit mu se vrátit domů.
Byla to moc krátká doba a hlavně se nemohl vrátit do stejného prostředí. Sice jsem věděla, že má střechu nad hlavou, ale stále se bojíte, že odejde. Je dospělý, nikdo ho tam nedrží a nenutí zůstat. Je to jejich volba, kam chtějí svůj život směrovat. Naštěstí pro něj a pro nás, tam zůstal skoro 4 roky, kdy se o hodný kus cesty posunul, naučil se pravidlům běžného života. Dospěl.
Bétel mu dal zázemí, práci, naučil se samostatně rozhodovat. Ale dal mu i důvěru, kdy vedl skupinu, pohyboval se mimo Bétel, tím myslím, nákupy, práce v terénu. Byla to i zkouška pro něj, neutéct před problémy. Bétel byl pro nás poslední šance na záchranu a ta se stala. Děkuji manželům Tichým, že se rozhodli pracovat s těmito lidmi, je to smysluplná práce. Samozřejmě, že né vždy se to podaří, ale každý zachráněný život je výhra.“
